Horizont. A
Tohle jsem uviděla na mobilu, když mi přišel e-mail s dnešním tématem. Horizont bez virů.
Ne, že bych na to myslela. Vůbec to neřešim. Přesto byly chvíle, kdy se mi těžko dýchalo. Aniž bych něco chytla:) Vlastní myšlenky mě jaksi sevřely, a teď se snažím zase zpátky uvolnit. Nejde to samo, takže hledám různý metody. Rozhodla jsem se, že učiním celou sbírku. Takže kdokoli víte cokoli, co pomáhá, sem s tím. Tušim, že psaní je jedna z těch věcí. A co teprv, až se pustím do pohlednic...
Včera mi někdo vyprávěl, že když mu neni hej, představuje si svýho psa, co by v tý situaci dělal. Ale se všim všudy, v tématickym obleční, s lidskejma gestama... A že to spolehlivě odlehčí jakoukoli situaci. No a nakonec prej: „Vona Skye neni moc chytrá...“
Nevěřim
Pocit nemôcť sa zhlboka nadýchnuť... Poznám ho. Stáva sa mi v noci. Stačí, keď sa len trochu viac preberiem, prichádza pociť ťažoby z budúcnosti (mám to takto od mala).... A čo robím, keď nastane tento jav? Nedá sa zastaviť, to je fakt. Takže sa rozhodnem nechať ho voľne prejsť, vybehnú všetky obavy. Pri tomto prúdení sa necítim dobre a toto by som chcela potrénovať... Keď sa situácia trochu upokojí, vedome si opať prejdem všetky čierne situácie, ktoré sa mi vyjavili a vytvorím im šťastnú variantu. Potom zaspím:)
OdpovědětVymazatDneska jsem dostala za úkol si ty nepříjemný pocity v těle, u mě spíš bloky, nějak popisovat, zjišťovat, jak vypadají, kde přesně jsou , co připomínají, jakou mají barvu, materiál, vůni, nevůni... Já se teprv učim zjišťovat, že tělo mám, a že se do něj něco ukládá. Nechat proudit a projít skrz, říkáš......
Vymazat